Avablog Dosgawebro

My z Leedsu



PDF, ebook, epub (ePub, fb2, mobi)
Tony Harrison



Doslov ■ Plebejcova cesta k básni ■ Jedni básnici umírají mladí, verše druhých jsou šaldovské „ovoce, jež dlouho nezraje": k těm patří i Tony Harrison, který mezi básníky současné Anglie vyrostl v osobnost prvního řádu. V mnohém dovršuje a překonává Philipa Larkina, Thoma Gunna, Geoffreyho Hilla, Charlese Tomlinsona nebo Teda Hughese. Rovnocenného partnera a do jisté míry i protipól má v severoirském básníkovi Seamusu Heaneym. Jeho verše zalily lávou života akademicky manýristickou veteš většiny současníků. Narodil se roku 1937 v Leedsu. Čtyři roky působil v Nigé¬rii, rok jako lektor angličtiny na filozofické fakultě Univer¬zity Karlovy v Praze. Navštívil Kubu a Brazílii. V akade¬mickém roce 1967— 1968 dostal tvůrčí stipendium spojené s přednášením poezie na univerzitách v Newcastlu a Durhamu. Spolupracuje (jako autor a překladatel) s londýn¬ským Národním divadlem a Metropolitní operou v New Yorku. Básně publikuje od roku 1964 a zatím vydal sedm svazků: Výtvory z hlíny (Earthworks, 1964), Newcastle je Peru (Newcastle is Peru, 1969), My z Leedsu (The Loiners, 1970), Škola výmluvnosti a jiné básně (From 'The School oj Eloquence'and other poems, 1978), Kontinuita (Continuous, 1981) a Kumquat pro Johna Keatse (A Kumquat for John Kcats, 1981). Nakladatelství Penguin Books vydalo jeho Vybrané básně (Selected Poems, 1984). Vedle vlastní tvorby také překládá. Knižně vyšel řecký básník Palladas a Martialovy Epigramy v newyorském slangu. Významnými událostmi byly inscenace jeho překla¬dů dramat, uváděné Národním divadlem v Londýně: Molièrův Misanthrop (1973), adaptace Racinovy Faidry (1975), středověkých pašijoiých her (1978) a naposledy Aischylova Oresteia, která byla provedena také v antickém di¬vadle v Epidauru. Harrison za její překlad dostal evropskou cenu za překládání poezie (1983). Vztah k české kultuře vyjádřil překladem libreta Prodané nevěsty (provedla Metropolitní opera v New Yorku 1978). Harrisonův hlas je v současné britské poezii neobyčejně výrazný a nezaměnitelný. James Simmons v recenzi jeho pr¬votiny dokonce tvrdí, že této sbírce se nemůže rovnat nic, co bylo v Anglii vydáno od dob Audenových. Pracovní potencí je opakem Philipa Larkina, vydávajícího za deset let jedi¬nou tenkou sbírku. A přesto byla jeho cesta za vlastním jazykem a hlasem dlouhá a komplikovaná. Lyrický „hrdina", mluvčí atmosfé¬ry jeho básní, je onen „Loiner", obyvatel Leedsu, kluk z uli¬ce na periférii (ale i člověk vyjadřující se svými „loins" — genitáliemi) a Harrisonova „škola výmluvnosti", úporné hledání vlastního výrazu, je zároveň zosobněné prosazování průmyslového severu, jehož světem a jazykem kulturní spo¬lečnost v Anglii tradičně pohrdala. Tony (na Anthonyho neslyší), chlapec z Leedsu, který vy¬studoval zásluhou učitelů obstarávajících potřebná stipen¬dia, to zažil na vlastní kůži: když poprvé promluvil v soukromé škole, kam se dostal výhradně díky svému nadání, spolužáci se mu hurónsky vysmáli — prý proto, že mu nero¬zuměli. Reagoval typicky plebejskou zarputilostí; rozhodl se, že jim ukáže. A ukázal: vystudoval klasickou filologii! Tím se ovšem sám přivedl do dvojnásob paradoxní situa¬ce: akademickým vzděláním, které doslova hltal, se zároveň zahrabal do spousty papírových vědomostí a slov; na druhé straně se někdy až křečovitou otevřeností odcizil vyhraněné¬mu lidovému prostředí, z kterého pochází a jehož mluvčím se cítí. Chtěl, aby jeho verše četla maminka, ale ta se děsila jejich „sprostoty". Že se stal básníkem, považuje dodnes za zázrak. Motto ke sbírce Kontinuita lapidárně říká: Že ty jsi básník, je mi záhadou! Kdes vzal talent, mi nejde do hlavy. Já na to: Co strýc Harry a strýc Joe? — Jeden byl němý, druhý koktavý. Hledání vnitřního světa a výrazu — úporné, místy těžko¬pádné, beze stop lehkomyslného gaminství — Harrisona zpočátku vedlo daleko od rodného kraje: ani ne tak tematic¬ky jako jazykově. Zážitky z dětství, ale i dojmy z africké a ji¬hoamerické cesty, studia dějin nebo z rozsáhlé četby se často ztrácejí v papírovém intelektuálství, které sice experimentuje, obnažuje v jazyce krátká spojení tam, kde při bezmyšlen¬kovitých rozmluvách všedního dne registrujeme pouhou frá¬zi, ale naproti tomu se tu mezi slovy vytrácí často až příliš stylizovaný smysl. Harrison člověk i Harrison básník zmá¬hal nové, neznámé světy a ve svém vlastním prostředí se dlouho neuměl zabydlit, hlas mu bloudil v kulisách slov. K ovoci vlastních kořenů Harrison dosáhl teprve v obou posledních knížkách pod vlivem silných životních zážitků: rodiče — otec, pekařský dělník, matka, původem z farmy v Lake Districtu — zemřeli a jejich svět, totožný se světem Tonyho válečného dětství a poválečného dospívání, nezadr¬žitelně zaniká. Pamětníci vymírají, ve známých ulicích byd¬lí přistěhovalci z Asie, Afriky nebo karibských ostrovů. Bás¬ník překročil čtyřicítku, ví, že je „pozdě na to, aby zemřel mlád", ale přesto je povolán vyslovit bolesti a lásky světa, v němž se moc nemluvilo, a když, tak na půl huby a hezky ostře. Harrison se definitivně smířil s tím, že nemůže nebýt básníkem, ačkoli jiní (třeba vlastní dcera, které nákla¬ďák rozdrtil nohu, a ona přesto slušně běhá) umějí mno¬hem víc. Anglická poezie má jiné společenské postavení než česká: tradičné bývá záležitostí Univerzitních vzdělanců a považuje se za součást establishmentu. Na tento status quo Harrison útočí z vysloveně třídní po¬zice: identifikuje se nejen se svou rodinou a předky, ale i se všemi nadanými lidmi zašlých časů, které nedostatek vzdělání připravil o hlas (Proč ze mě není Milton). Útok na „zpachtovaný nájem poezie" zároveň přináší možnost nové obrody anglického básnictví. Po období for¬málních experimentů, diktovaných vzpourou proti veškeré tradici, začal Harrison svou drsnou dikci krotit do rýmova¬ného verše, plného ozvláštňujících rytmických nepravidelnos¬tí a umělecky objevných prohřešků proti klasicistické poetice a spisovnému slovníku. Kuriózní do značné míry je, že vyja¬dřovacím prostředkem jeho „školy výmluvnosti" se stal meredithovský „sonet", šestnáctiveršová struktura bez přesných formálních pravidel, kterou poprvé použil viktoriánský bás¬ník George Meredith ve sbírce Moderní láska (Modem Love). Škola výmluvnosti je cyklem těchto elegických sonetů o světě mrtvých rodičů a kořenech rodu. Toto dosud neukon¬čené dílo ve stavu zrodu prostupuje několika sbírkami jako vnitřní filmový žurnál, v němž se jednotlivé básně shlukují do krystalických minicyklů a navzájem se doplňují a osvět¬lují podle zákonů vzpomínkové a snové asociační logiky. Novými hodnotami jsou — uvážíme-li možnosti angličti¬ny — některé Harrisonovy rýmy. V jejich objevování pro „vysokou" poezii navazuje na Wordswortha a hledá podob¬ným směrem jako Seamus Heaney, využívající možnosti rustikálního dialektu ze Severního Irska. Po destruktivním hledání, charakteristickém pro každé vnitřně opravdové mládí, dospěl Harrison v Kumquatu pro Johna Keatse k první syntéze svého básnického světa. Plod kumquatu, čínského citrusu velikosti třešně, který má zlatou hořkou kůru a sladkou dužinu (anebo naopak: Har¬rison působivě předstírá zapomnětlivost), je symbolem jeho životní zkušenosti. Symbolem zkušeností čtyřicátníka, který dokázal na starý kmen anglické poezie narouboval své zážit¬ky z dětství a dospívání, dojmy z cest, hrůzu z některých pro¬blémů dnešního světa. Harrison jím básnicky vystihl zkušenost muže, který bezmocně stál nad lůžkem nevyléčitelně poraněné dcery; muže, který se dokázal bez sentimentality ohlédnout za mládím a druhým okem už zahlédl vlastní smrt. Svému záměru dokázal přizpůsobit i „hrdinské dvojverší", nejklasičtější verš anglické epiky, jímž bývají překládáni i antičtí klasikové. Poučení z Popea si ovšem zironizoval; adaptoval je tak, že jsme při četbě fascinováni promyšleně novou, disharmonickou harmonií slov, připomínající nezvyklou a pro mnohé problematickou krásu moderní hudby. Ožívají zde — stejně jako v celé Harrisonově tvorbě — staré alžbětinské slovní „hříčky": konkrétní pojmy znovu hledají svůj potenciální nebo zastřený smysl, Harrison k nám obrací hmatatelná, „makavá" slova novými fasetami a otvírá průhledy do krajiny symbolické potenciality tohoto (pro něho jediného!) světa. (Typicky harrisonovským dvojsmyslem je i pojem „škola výmluvnosti": v 18. století se jím kryly první dělnické spolky.) Kumquatem pro Johna Keatse Harrison zahájil „americ¬ké" tvůrčí období, k němuž zatím patří hrstka závažných delších básní: Cypřiš a cedr a Páni života. Na Floridě, kde si postavil dřevěný dům, je „fascinován protikladem odvěké divočiny s aligátory a hady a raket vypouštěných do vesmí¬ru". Jako mnoho průbojných lidí původem z provincie má v sobě silnou kosmopolitní žílu a neomylný smysl pro vysti¬žení atmosféry, koloritu a pachu prostředí. Mimořádně pů¬sobivá je věcně až dokumentární, fotografická, prozaická autentičnost, s níž evokuje — zároveň ovšem symbolicky — svá prostředí: Leeds dětství, ulice, domy, staré pamětníky i přistěhovalce se všemi ingrediencemi jejich životního stylu. Báseň Těsně vedle archivářsky katalogizuje snůšku váleč¬ných reálií, z nichž vystupuje atmosféra náletů. Text vrcholí v metafoře smutku, uzavíraného do veršů jako nevybuchlá zápalná puma do „Redhill containeru", plechového pouzdra, které s motykou na dlouhé násadě patřilo k základnímu vybavení krytů v rodinných domcích. A po Floridě jeho nejnovějíich básní se můžeme pohybovat jako podle turistického průvodce (máme k dispozici čísla dálnic, místní a vlastní jména, faunu i flóru, letopočty, rozměry pozemků i trámů, značku piva i whisky, případně typ brokovnice) a kromě toho si můžeme připadat jako bodří sousedé — chalupáři, přijatí mezi starousedlíky a klábosící místní odrůdou ame¬rické angličtiny, jejímiž výrazy se Harrisonovy verše čím dál tím víc hemží. To vše na pozadí reminiscencí na hada z bás¬ně D. H. Lawrence. Harrison má šťastnou ruku všude, kde se nešetrně pouští do zkamenělin tradice (totéž platí o jeho překladech klasi¬ků), je ryze dnešní, obrazoborecký, ale přesto se nevzdává svého básnického rodokmenu . Zaslechneme v něm — živou! — antiku, staroanglický verš, balady z anglo-skotského Po¬mezí a především „metafyzické" básníky v čele s Donnem. Má sice o platností poezie ve své zemi těchto dnů hluboké pochybnosti, Ticho i báseň má své rezervy. Tvorů, jež sečetli, je míň a míň. Jazyk, jenž vymírá, líp uchrání mluvnici celé naší nicoty ..., ale přesto (a snad právě proto!) jsou jeho básně přesné výpo¬vědi o vnitřním světě kulturního člověka uprostřed dnešní západní civilizace. Ale nejen to. Harrisona přitahují všichni neprivilegovaní a pronásledovaní v dějinách: římští otroci, španělští heretikové, nizozemští gézové, domorodci v kolo¬niích, luddité, tkalci rozbíjející stavy na počátku průmyslové revoluce, i nezaměstnaní výrostci z dnešní Anglie. Mluvčím jejich němého nebo koktavého nitra chce být, v tom je jeho nejiyšší básnická ctižádost. Našel v sobě nefalšovaný hlas pro lidovost, který trhá na kusy papírovost snobů i arogantní ubrečenost pokrytců, a přitom uchoval a obohatil kulturní tradici celého národa. Takový čin je v poezii všech dob velký zázrak. Jedna ze zatím posledních básní Tváří v tvář severu signalizuje hluboký zlom v Harrisonově vnitřním světě. Za¬slechneme zde samozřejemě ozvuky Shelleyovy Ódy na západní vítr, ale především se nám vybaví fenomén „severu", který jako by prostupoval celou moderní anglosaskou poezii hodnou toho jména: vzpomeneme si na Island u W. H. Audena nebo u Louise MacNeice i na historický sever krále Offy u Geoffreyho Hillu, tušený v mlhách podnebí a času, mihnou se Hebridy u Charlese Tomlinsona, zasteskne se po popelových barvách průmyslového severu u mladšího Harri¬sona . . . Zmoudření? Vysvlečený člověk, vydávající se, se¬vřen kalným obzorem zahlédnuté smrti, na pospas živlům? Loučení se severem, ne nepodobné vnitřní i vnější emigraci Seamuse Heaneyho z dnešního Severního Irska? Otázky, které zodpoví budoucí tvorba. Disraeli v minulém století napsal, že anglický národ tvoří vlastně národy dva: bohatí a chudí. Harrison je básnickým hlasem právě onoho druhého ang¬lického národa, mluvícího svým specifickým jazykem. Ne¬obejde se to bez paradoxů: v Harrisonových verších se mezi světové jazyky poezie dostal yorkshireský dialekt. Ale není to jazyk přímočarý a snadno srozumitelný. Zauzlovanost ver¬šů, které básník předkládal především svým rodičům s nepa¬trným vzděláním, je dána tím, že jako „dnešní metafyzik odmítající náboženství" používá při rozvíjení básnické myš¬lenky logiku barokních básníků 17. století. Harrisonova poezie je nepřetržitý vnitřní dialog básníka se životem, prostředím, dějinami a kulturou: s předky, se sousedy z dětství i na dnešní Floridě, s dcerou i se smrtí, s černochy v Africe i v rodné ulici v Leedsti, s upalovanými heretiky i dělnickým „spiklencem" Tiddem, s čínským kumquatem, aligátory ohroženými vyhynutím i s „cockneyem" Johnem Keatsem. Encyklopedicky precizní sečtělost u něho nevede k pedanterii, ale k živému rozhovoru s klasiky; spousta citátů a na¬rážek na „notoricky známé" výroky, situace nebo postavy je zároveň básnickou polemikou s nimi, roubem otevře¬ným i vrůstajícím do mízy tradice, její biologickou mutací. S obecně pociťovanou potřebou přejít v lyrice od subjektivních reflexí k bezprostřední autentičnosti souvisí přesou¬vání vlastního básnického „já" na objektivní mluvčí. Proto Harrison nechává ve své „škole výmluvnosti" čím dál častěji promlouvat mrtvé rodiče a ve floridských básních své „křupanské" sousedy. Vzpomínka na jejich autentické, byť sebebanálnější výroky se citováním ve verších stává formulí bás¬nické výpovědi. Harrisonovi se podařilo dokázat, po čem touží většina básníků: umělecky pravdivě obnažil vlastní kořeny, a otevřel tím poezii nový kout světa. Svět okrajové subkultury z nekulturní provincie promluvil Harrisonovým hlasem tak, že jeho verše zaraženě a s úžasem hltají čtenáři všech kontinentů a tradic. Neboť Harrison je v konečné instanci básníkem nefalšované světovosti. Zdeněk Hron...celý text


Na kídlech refrénu Pierre Jean de Béranger 1977 Koupit Koupit eknihu. My z Leedsu Tony Harrison. Program DLSU. Once you have accepted an offer of study from the University of Leeds and for undergraduates made it your firm choice and the applications process is open you will be able to apply for accommodation.


My Tony

2 If you are already logged in you can go to My Lists page and start to manage multiple lists. My z LeedsuHARRISON Tony. Stav Nakladatelská vazba150x110pkn. Na druhé stran svta jsou echy Konstantin Biebl 1968 Koupit Koupit eknihu. Kladivái pedvedli obrat Souek se trefil hlavou. Photoshop 2020 tutorial helpx. AUTOR NÁZOV VYDAVATE ROK JAZYK POET STRÁN STAV Tony Harison My z Leedsu eskoslovenský spisovatel 1986 CZ 147 dobrý. Clean labels. Význam systému pro dodávání zdravotní péče. Report a problem with a road sign street name plate or cones Form Page If you notice any damaged or missing road signs please tell us about it. Velké univerzity v USA. My z Leedsu. Dobrý omens kniha trailer. Pan editel jazykové koly z Leedsu z nás de facto udlal architekty etnické migraní vlny z Velké Británie do R která prý destabilizuje romské setrvání ve Velké Británii a vede k pesunm Rom zpátky do eské republiky. Tony Harrison My z Leedsu Vý bor ver trans. Log in at the top of the page . A to Z of Leeds The Farnley Wood Plot We all know Leeds is a great city right? By Andrew Hutchinson.

Poplatky za letadlové inženýrství v Srí Lanky.


E-knihy PDF do čtečky My z Leedsu PDF. PDF knihy zdarma ke stažení Tony Harrison.

Kumquat Kde Koupit